KRVE MÉ KREV...

Nechci tomu věřit, zbývá jen doufat,

nechci to tak mít a dál si jen zoufat.

Jsi slunce mé a světlo života mého,

Milá Kájo,

      před 13 lety jsi se narodila. Pomalu se dostáváš na práh dospělosti a já bych ti chtěl popřát hodně štěstí a lásky. Některou lásku si člověk musí získat, ale některá tady byla, je a bude. A to je láska rodiče ke svému dítěti - moje láska k tobě.

I když dnes se mnou a se svojí rodinou z Ústí nebudeš, budu dnes na tebe myslet. A nejen já, ale také tvoji bráškové Kryštůfek a Daník, moje žena Markétka, babi Jarča, děda Zdenda, sestřenice Jája, bratranec Matýsek, strejdové Zdenda a Péťa a tety Jája a Naďa. Užij si dnešní den se všemi, které máš ráda a zapomeň na starosti obyčejného života.

Tvůj táta

Moje Karolínko,

ve středu 3. listopadu jsme měli možnost se po dlouhé době vidět. Těšil jsem se jako malý kluk, že tě budu vidět a mluvit s tebou. Měl jsem malou jiskřičku naděje, že to bude právě tahle schůzka, která nám otevře cestu k sobě, kterou nám tvoje maminka zavřela. Bohužel.......bohužel. Srdíčko mě bolí. Nyní mi nezbývá nic jiného, než ti stále opakovat:

Přes

Moje milá Kájo,

příští týden ti bude 13 let a já jsem šťastný, že máme možnost se alespoň na krátkou dobu vidět. I když nevím, jak naše setkání dopadne, a nevím, zda si budeme moci popovídat. Přesto jsem rád alespoň za tu naději. Nejprve ti chci popřát vše nejlepší k narozeninám, hodně