zpráva

Ahoj, nechtělo se mi sem dlouho psát, to se přiznám upřímně. Ale pokud sem budu psát, budu psát dcero k té části tvé dušičky, která snad nebyla zcela zasažena nesmysly a lží. Stalo se, co se stalo. Já sem z toho velmi nešťastný a ztratil jsem hodně nadějí, že se nám podaří najít cestu k sobě. Tentokrát to bylo ale tvoje rozhodnutí, dcero moje. Co je smutné, je ale tvoje argumentace proč. Nerozumím tomu, co o mě říkáš, jak se ke mě chováš. Dcero, nechtěl jsem dostat druhou šanci já. Nemám proč dostávat druhé šance, protože nemám za co. Chtěl jsem, abychom dostali druhou šanci my dva. Šanci na vztah, na budoucnost. A to nejde bez druhé strany. V tomto případě bez tebe. Velmi rychle jsem pochopil, že to skutečně nejde. Díky tvým výmyslům o mě, které prezentuješ, kde můžeš. Problém je v tom, že je už nepapouškuješ od tvé matky, ale už je sama domýšlíš a jsi sama jejich distributor. Pak v tvém chování ke mě, když mě ponižuješ. Byl jsem ochoten a stále jsem udělat mnoho, ale nechci ztratit svojí lidskou důstojnost. Mám ještě dva syny, tvé bratry. Ty, které nechceš vůbec vidět. Potřebují mě a mají mě rádi. Já je mám rád, jako mám rád tebe. Ale ty mě nepotřebuješ a bohužel mě nemáš ráda. To je rozdíl. Přesto tady zůstávám pro tebe. Kdybys chtěla, můžeš za mnou kdykoliv přijít. Budu čekat a doufat, i přes to, že naděje je velmi a velmi malá.

Nechci se tady pouštět do litanií. Ostatně jsem ti vše řekl na posledním setkání. Nechci to tady uzavřít. Jednu dobu to byl jediný kanál, který mě s tebou poutal.