Karolina | škola

Moje Kajko,

     byl jsem se jako loni zeptat tvé ředitelky, jak studuješ, jak prospíváš, co děláš, jak se máš a jak si vlastně už vyrostla. Prostě alespoň na pár věcí, které mě zajímají a které mi alespoň z části může paní ředitelka říct. Opět můžu říct, že mohu být na tebe jako táta na svou dceru hrdý. Slyšel jsem skoro samé pozitivní věci, co se týče prospěchu a tvých dovedností. Slyšel jsem, jak si dokázala zařídit setkání se spisovatelkou Burdovou (ona je to ve své podstatě mladá slečna

). Jak se to líbilo a že si prý vyhrála plno cen, protože jsi na její otázky věděla oproti ostatním odpovědi. Vím, že se ti knihy od ní a tento druh literatury líbí. Proto jsem ti koupil jeden z jejich titulů. Protože tě nemůžu vidět a ani fotky nemám k dispozici, tak jsem se ptal, jak jsi velká a jak ti to sluší. Prý jsi mi vyrostla a je z tebe moc hezká slečna (já se vůbec nedivím, vždy si byla hezká a jsi i po mě ). Kajko moje, moc mi chybíš, moc moc. Myslím na tebe.

Táta